Minulé ročníky
Diašou
Byly doby, kdy jsem měl boty z toulavý kůže a něco málo jsem nakoukl do světa. A jako každý jsem hodně fotil. Díky tomu jsem se nejen podíval po blízkém i vzdáleném okolí, ale potkával jsem stále více lidí podobného ražení.
Dělával jsem pak přednášky po školách, klubech, pro veřejnost, stejně jako řada z nich.
Pak mne osvítil nápad – co to takhle spojit ? Jak na to?
Prvotním impulsem byla písnička Petra Spáleného – Dálky. U ní jsem si dal v hlavě dohromady pásmo z fotek polického rodáka, horolezce a spisovatele Míry Šmída. Na jeho počest jsem pak sestavil z jeho záběrů a na tuto písničku prvních padesát diáků. Pak jsem na stejném principu udělal sestavu svých záběrů na skladbu pánů Uhlíře a Svěráka – Chráním tě Země má. A byl tu základ. Nato už jsem jen oslovil své známe a kamarády o kterých jsem věděl, že také fotí a nabídl jim účast s těmito podmínkami : promítání maximálně 50 diapozitivů za doprovodu vybrané muziky – beze slov. Co k tomu chcete říct, řekněte to úvodem a pak už jen promítání – ať si každý prožije záběry po svém, nerušeně …
Děkuji všem, které jsem oslovil – nikdo mi nedal košem a všichni byli bezva.
Největší odměnou nám bylo totálně vyprodané polické divadlo a opakovaná slova díků.
A protože dobrého pomálu – dělávám akci vždy na jaře v dvouletém cyklu. Pokaždé se těším, co nového uvidím, na setkání a na plné divadlo….
Je pravdou, že v dnešní době je název akce už trochu zavádějící. V roce 2010 poprvé nebyl promítnut ani jeden diapozitiv. Ale kdo by měnil název tak úspěšné akce, že …?
Tak tedy ještě jednou poděkování všem, kteří přijmou mé pozvání v daném ročníku a také všem, kteří za námi do divadla přijdou.