Dnes – v roce 2010 – je Police vyhlášenou baštou florbalových turnajů mužů, žen i mládeže. Od podzima do jara jich ve školní tělce proběhne vážně dost a dost. Mám z toho radost - i když úroveň předváděné hry již dávno předběhla mé schopnosti a umění a tak si zahraju jen za starší pány. Ale masovost a velký podíl mládí na tomto místním dění mi dělá velké potěšení.
Nebylo tomu tak – až první ročník tohoto turnaje rozrazil dveře florbalovému nadšení v Polici.A byl to první ročník tohoto turnaje, který dal základy a ukázal cestu všem dalším.
Když si vzpomenu na ty pionýrské doby : mantinely z laviček, měření na ruku, bufet v nářaďovně, ozvučení z divadla … a tu spoustu týmů a lidiček, kteří tu s námi byli od pátku do neděle.
Podívám li se dnes, jak je všechno zajištěné, jaké podmínky mají organizátoři připraveny, jak se změnilo materiální zázemí – a musím trochu namyšleně připomenout, že za tím vším vidím i kus mých snah – je mi dobře. Florbal zaznamenal obrovský nárůst a do Police si nacházejí cestu týmy opravdu z celé republiky.
Tento turnaj má však stále něco jinak: nehoní se svým startovným za ziskem, všechny týmy si zahrají stejnou hrací dobu po celou dobu turnaje, je otevřený mladým i těm zkušenějším a stejně tak i ženským týmům, třeba jen symbolicky odměňuje všechny mančafty i osobité výkony jednotlivců, má od prvopočátku profíka rozhodčího a je pohodový. V roce 2008 byl poprvé vyzkoušen model nasazení týmů do skupin podle výkonnosti a myslím, že se osvědčil.
A tak snad mohu – po desátém ročníku – prohlásit, že tento turnaj si jako otec zakladatel vydobyl své pevné místo ve florbalovém termínovém kalendáři, ale že se také už cítí starý a přemýšlí o zásadním rozhodnutí …