Jedinou nepříjemnou událostí letošního ročníku bylo několikanásobné odmítání zájemců o účast v něm. Prostě bylo velmi, velmi brzy obsazeno a nás trápí – co s tím…
Šestnáct družstev se letos popasovalo v deseti míčových disciplínách. Novinka – petangue – si zajistila své pevné místo ve sportovní nabídce akce. Zatímco páteční disciplíny vyžadovaly individuální zdatnost každého účastníka, sobota už byla hracím dnem, ve kterém šlo o sílu kolektivů. Pro všechny však vyvstal jeden společný soupeř navíc – neuvěřitelný tropický zářijový den ! Rozpálené kurty bukovického areálu nešetřily nikoho z nás. A tak o to víc patří obdiv všem za pohodový průběh akce. Opět se vydařilo, opět bylo veselo, opět se soupeřilo ( někdy na krev, někdy pro radost ) a opět jsme končili až za tmy …
Výsledkově to byl nebývale vyrovnaný ročník – šest týmů překročilo stobodovou hranici a bodové rozdíly mezi nimi byly historicky nejmenší … I tak se na bedně objevila téměř tradiční trojka : po roční pauze si vítězství vybojoval Lehkej veltr / Šubíř, Průša, Teichman / před „věčně druhými“ SK Lachtani / Řehoř, Hauk, Entler / a loňským vítězem Jokeritem / Miler, Chocholouš, Pozděna /. Také v odměnách pro vítěze a vlastně pro všechny účastníky to byl letos velmi dobrý rok a tak díky všem sponzorům, kteří na Pavlovu nataženou ruku reagovali kladně. Stejně tak využívám prostoru k poděkování všem pomocníkům, rozhodčím a skvělému zázemí u lorny a v bufetu. Díky všem !
Dovolte mi pár postřehů závěrem: Martin Máma Tomášek letos poprvé za všechny ročníky odpálil basebalový míček …! /událost akce /, šest pokusů na pět hozených basketbalových košů Josefa Uhrina, neuvěřitelných sedm pokusů na umístění deseti kuliček do důlku Toma Dražinovského, sedmnáct bodů Ondry Jiráka v kopané, stejně tak jediný pokus k dosažení vítězství v petangue u trojice Špreňar, K.Teichman, Domáň / naopak Šubi 23 /, krásných 39 bodů Jirky Olejáka ve florbalu, organizátoři basebalových odpalů - 3x Nývlt, kdy jim při odpalech naštěstí svítil měsíc a tak naštěstí nebyla ouplná tma tmoucí, nezničitelný Axmánek a jeho bojové výkřiky, věčně usměvaví, věčně se životosprávou bojující a také věčně poslední borci z Pipi Strasse, tým Dobře –my ! … jediné družstvo, které mělo v sestavě dvě ženy !, bodově největší propad oproti loňsku družstva Krásnej – chytrej – bohatej / Klapka, Jenka, Dostál – ale já nevím, kterej z nich je krásnej …/ a skvělé celkové páté místo nastupujícího mládí / J.Průša, K.Teichman, Jirák / z týmu Carlsberg.
Věřím, že si všichni účastníci, ale i početné divácké zázemí, udělali pohodový sportovní víkend plný zážitků a o tom to celé je. Těším se zase někdy příště…